Pokud zakladateli svého podnikání začíná přerůstat práce přes hlavu, obvykle začne zvažovat přijetí zaměstnance. Tím se jeho postavení podnikatele mění na postavení zaměstnavatele a současně mu naroste řada nových povinnosti a úkolů.

Zaměstnávat lidi není legrace

Kromě všech povinností, které ukládá Zákoník práce, tvářící se jako dobrý pomocník a rádce, který netrestá, je nezbytné se ještě seznámit se sankcemi za porušování jeho ustanovení, které jsou publikovány v Zákonu o inspekci práce. Tam si teprve zaměstnavatel uvědomí, co ho může stát jeho vlastní liknavost, nedůslednost a zahrávání si se svým zaměstnancem.

Zaměstnavatel, až se dočte o povinnostech a o trestech za jejich neplnění, by si měl hned v počátku dát do pořádku všechny povinné dokumenty, které se k zaměstnanosti vztahují a popsat postupy i procesy v interních předpisech, případně nastavit controlling. Pak už by jen stačilo korektně jednat s lidmi, sice z pozice zaměstnavatele, ale vždy v rámci snahy o motivování svých zaměstnanců k vysokému pracovnímu výkonu.

Chování a jednání

Zaměstnavatel má silnější pozici v pracovněprávním vztahu a proto jsou zaměstnanci v případě sporu, jako ta slabší strana, soudem více chráněni. Je tedy v zájmu obou stran, aby vzájemná spolupráce probíhala korektně, což znamená, že zaměstnavatel srozumitelně zadá realizovatelný úkol, kontroluje jeho splnění a vyhodnocuje jej přinejmenším formou mzdy. Pokud k tomu přidá ještě nějaké bonusy, pochvalu, možnost kariérního růstu a korektní vztahy, lze předpokládat, že pracovně-právní vztahy přinesou oběma stranám prospěch. Rovněž tak je třeba umět zacházet s chybami a pochybením, kterého se zaměstnanec dopustil. Ten by měl už předem znát, jaké důsledky pro něj plynou z nekvalitního výkonu, či dokonce snad i prokázaného úmyslu porušení pravidel.

Zásadní chybou je navazovat nadstandardní osobní vztahy, společně popíjet, tykat si, sdělovat informace, které se zaměstnance netýkají a mohl by je tudíž zneužít. I při těch nejkorektnějších vztazích musí být vždy vytvořen odstup mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Interní dokumenty

Kromě všech povinných dokladů v podobě Pracovní smlouvy, Mzdového výměru, Dohodě o srážkách, Prohlášení poplatníka, atd., by měl zaměstnavatel vypracovat především Pracovní řád, ve kterém určí interní pravidla, která neodporují zákonům. Může přidat i nějaké firemní standardy, či kodex chování, ale musí mít i další předpisy, které mu ukládají podnikatelské pravidla. Především je se musí ošetřit oblast bezpečnosti práce a požární ochrany. Dále je třeba zajistit ochranu osobních údajů, správně vedené účetnictví a zajistit povinná školení pro zaměstnance. S růstem počtu zaměstnanců roste i potřeba dalších směrnic. Například je na místě vytvořit Organizační řád, Spisový řád a Mzdový řád. To vše pak cíleně řídit tak, aby pracně vypracované směrnice se nestaly překážkou díky ztrátě své aktuálnosti. Stav a počet interních předpisů narůstá s počtem lidí, kteří do firmy přicházejí. Ti obvykle nejraději při práci využívají svou kreativitu, která může firmě i při nejlepší vůli škodit. Nejen z těchto důvodů je nesmírně důležité s pravidly a postupy ve firmě zaměstnance prokazatelně seznámit a to ještě před tím, než začne vytvářet vlastní postupy, které mu možná usnadní práci, ale zkomplikují jí všem ostatním.

Porady a akce

Pracovní poměr je pro každého zaměstnance životní událostí. Málokdo zapomene na to, kde pracoval a jak to tam vypadalo. Dobře si pamatuje, jaké měl pocity při vstupu na pracoviště, kdo se k němu jak choval a jak ho práce bavila. Nezapomenutelné jsou i společné akce a případně i pracovní porady, které více odkrývají skutečnou tvář firmy, schopnosti a skryté vlastnosti manažerů. Proto je třeba i na tuto oblast položit značný důraz, aby se z úst bývalých zaměstnanců nešířily pomluvy či posměch. Práce s lidmi, od kterých se očekává pomoc při dosahování dobrých hospodářských výsledků je mnohdy důležitější, než práce a vztah s obchodními partnery.

Kontroly

Pokud na pracoviště přichází nějaká kontrola, má hned dva zdroje informací. Jedním jsou dokumenty, které se ke kontrole předávají a druhým zdrojem jsou zaměstnanci, kteří s pracovníky kontroly jednají, předkládají jim požadované spisy a sdělují své poznatky a dojmy.